Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slavnostní projev předsedy TJ Kotva Braník

25. 10. 2006

Milí kamarádi,

 

vodáci, lyžaři, pěšáci, tomíci, vodní motoristé – jachtaři, slalomáři, cyklisté – vážení hosté. Dovolte mi, abych vás přivítal na naší významné slavnosti – 80. výročí založení našeho klubu, který máme všichni rádi a který pro nás všechny znamená místo, kde vládnou skvělé kamarádské vztahy – ano – již 80 let a to znamená 3 lidské generace. Naši slavnost poctili svou přítomností vzácní hosté, pan primátor Bém, místostarosta Prahy 4 Hudec a já doufám, že se mezi námi  cítili dobře.

 

Je vždycky na předsedovi, aby při takových příležitostech řečnil, tak se ujímám slova. Ale nečekejte ode mne, že vás budu unavovat historií a spoustou jmen, které těm nejmladším už nic neříkají. Já budu při dnešní příležitosti hovořit o duchu tohoto klubu, který dokázal stmelit lidi těch nejrůznějších zaměstnání, zájmů, společenského postavení ve všech dobách jeho existence, a že to nebyly vesměs doby snadné, o tom budeme za chvíli hovořit. Nás vždy spojovala  láska k přírodě, sportu, pocit kamarádství, sounáležitosti. Náš klub byl a je místo, kde se každý mohl cítit jako doma a kde našel vždy kamarádskou pomoc a přívětivé prostředí a příhodné místo ke sportu i k rekreaci.

 

Jak vypadala ta období, která náš klub prožíval?

Založen ve dvacátých letech minulého století. To byla doba opojení z nově nabyté svobody po třech stoletích života národa v závislých poměrech. Lidé se více zajímali o sporty, pro něž hřiště je příroda. Rozmáhá se cestování pro rekreaci, také na řekách, díky propagaci Röslera – Ořovského, na kopiích indiánských a eskymáckých plavidel. Je založen náš Kroužek - později Klub vodní turistiky – jako odnož Klubu českých turistů, což byla organizace nejbližší novému vztahu lidí k přírodě. Po výstavbě dřevěné loděnice na druhé straně ledárenské  laguny než je dnes, kterou si členstvo zaplatila ze svého, se rozmohla intenzivní sportovní a turistická činnost. V našich řadách byli olympionici, závodníci vytrvalci, členové, kteří na vodě ujeli za rok víc než 2000 km při tehdejších malých dopravních kapacitách. Ale tato úspěšná doba netrvala dlouho. V druhé polovině třicátých let začala být reálná hrozba fašismu, schylovalo se k válce, ale v klubu převládalo vlastenectví a odhodlání bránit naši zem.

 

Když potom skutečně došlo k německé okupaci a nastala válečná léta, toto odhodlání došlo naplnění, ovšem v jiné podobě. Jako první se ukázal problém nové loděnice. Úřady nám tehdy nakázaly opustit místo, kde loděnice původně stála a přestěhovat se někam nebo ukončit činnost. Bylo totiž třeba zvýšit ochranné hráze po povodni 1940. Naši členové se však nevzdali, zajistili dnešní prostory a výstavbu boxů a staré dřevěné klubovny vlastními silami. Podařilo se získat vagón řeziva ze Slovenska. Že to bylo nebezpečné, že to byla sabotáž válečného hospodářství za kterou hrozil koncentrační tábor? Takhle naši tehdejší členové nepřemýšleli. Loděnici zkrátka přestavěli s velkým osobním nasazením a soukromými prostředky a považovali to za samozřejmé.

V době likvidace českých národních spolků – hlavně Sokola – se ukázalo výhodné být členem Klubu českých turistů. Ten jako zázrakem mohl dál provozovat svou činnost a dokonce mohl organizovat i mládež. To jsme využili k „uklizení“ dvou skautských oddílů, kterým bylo u nás umožněno plnit jejich původní program. Jejich členové jsou ještě mezi námi.

Vyskytly se případy opravdového hrdinství. Jeden z nás pracoval jako inženýr v ČKD, kde se za války vyráběly tanky pro německou armádu. Továrna je musela předat zajeté. Zajíždění se konalo tak, že se s nimi ujelo asi 200 km z Prahy na panství Orlické větve rodu Schwarzenbergů a zpět. Občas se podařilo v tanku propašovat někoho, koho hledala německá policie a zaměstnanci knížectví, hlavně lesáci se o něj postarali. Syn jednoho z těch hajných je ještě mezi námi.

Obsluhovat vysílačku pro styk s československou vládou v Londýně bylo smrtelně nebezpečné. Našel se náš člen, který ji vozil v kanoi a na svých osamělých putováních po řekách vysílal z nejrůznějších míst a nikdy nebyl odhalen. I ten nacházel podporu na schwarzenberském panství. Byl to nesmírně vysoký stupeň solidarity a vzájemné odpovědnosti, který způsobil, že naše ztráty za války byly proti jiným organizacím nízké – zahynuli 3 členové a několik jich bylo vězněno.

 

Celý projev  Mirka Rudiše nalezneš na nových stránkách TJ KOTVA na adrese: www.tjkotva.estranky.cz