Dolní Vltava osobně
Dolní Vltava osobně – podzim 2011
Martin Gumi Kuchař
O dolní Vltavě jsem se dočetl, že je možno jí sjet do Mělníka a pak se vrátit Hořínským kanálem (13 Km) do Vraňan na Vltavu. Dolní Vltavu jsem už kdysi splouval, leč v lednu a bylo poměrně volno až prázdno – asi tím, že bylo zima. Varianta s Hořínským kanálem se mi líbila, hlavně proto, že odpadla otázka: Jsem s lodí v bodě B, jak k autu v bodě A? Tož využil jsem slunného podzimu a v husté ranní mlze vyrazil na dolní Vltavu. Bylo už téměř k poledni, mlha jen lehce projasňovala; změnil jsem plán – nepojedu z Vraňan v mlze, abych se pak ve slunci vracel kanálem. Auto nechám v Hoříně, takže v mlze kanálem a ve slunci Vltavou k autu. Přijedu do Hořína a překvapení: kanál = vypuštěná bahnitá strouha. Kanál se na podzim čistí. Připadal jsem si méně inteligentní, ba přímo jako blbec. Avšak kde není intelekt, tam je vůle. Neměl jsem jen loď, měl jsem i kolečka k lodi – sice velmi nevhodná, ale nevadí. Staří vodáci na tom byli hůř a co dokázali. Cyklostezka vedla k Vraňanům, asfaltová, tak kde je problém? Pravda, po dvou kilometrech asfalt občas nebyl, ale co. Dobyl jsem Lužec a po náležité posile vzhůru dolů do dravé Vltavy. Vltava nabídla trochu proudu, hodně kačen a naprostou samotu až do Mělníka. Pak zpět do Hořína a šťastné shledání s autem. Akce na každý víkend to sice není, ale občas doporučuji a nakonec mít pořádná kolečka, tak to lze i v této kombinaci.
Ahoj Gumi
